N

Kdo jsem?

Jmenuji se Tomáš König, léta jsem se úspěšně živil obchodem, realitami, pojišťovnictvím, provozoval jsem hotel, penzion na Šumavě, 7 let jsem byl pracovně mimo republiku.

I přes své úspěchy jsem pořád cítil, že mne tato práce neuspokojuje a cosi mi napovídalo, že je tu něco, co bych měl dělat více ku prospěchu druhých.

Když jsem tento hlas nedovedl pochopit a nevyslyšel jej, začal mi umírat v 65-ti letech otec a půl roku nato syn. V obou případech lékaři byli bezradní a neměli pro ně léčbu, jen se dohadovali, kdy oba zemřou. Otec zemřel na úplně jinou diagnózu, než se léčil na svůj svátek, můj syn na své 15-té narozeniny. Jelikož syn umíral téměř 3 roky a v Motole jsem byl poznamenán i tím, že u většiny dětských onkologických pacientů se pouze dohadovali „kolik jim zbývá“, hluboce mě to změnilo. Ačkoli synovi dávali jen 3 týdny života s tím, že pro něj nemají léčbu, tak jsme jej alternativními metodami udrželi při životě 3 roky. Měl silně agresivní maligní nádor na mozku s četnými metastázemi, bohužel v tu dobu jsem v sobě teprve objevoval možnosti o kterých vím dnes. Ani chemoterapie nebyla možná, protože jej do Motola poslali z nemocnice v Plzni, takže v Motole neuznali výsledky z Plzně a museli dělat své vyšetření. Tak ztratili 14 dní bez jakékoli terapie, kdy mezitím nemoc postoupila natolik, že z fyzicky silného kluka byla troska, která nebyla schopna vydržet náročnou chemoterapii.  Takto funguje západní medicína. Teprve smrtí syna se to celé ve mně zlomilo a začal jsem aktivně se sebou pracovat a vzdělávat se, protože jsem poznal, co je to bezmocnost dívat se, na nemocného člověka, jemuž nikdo není schopný pomoci.

 

 O  zpět na úvodní stránku